Řepoví bubáci, ochranné byliny a tajemství Dušiček

Období kolem Dušiček vnímám zejména s příchodem dětí jako poměrně kontroverzní. Když si vzpomenu na své dětství, byly Dušičky asi jako pro většinu rodin spojené především se zapálením svíčky u hrobu blízkých. A ač to může znít možná trochu morbidně, návštěva hřbitova v listopadovém počasí na mě tehdy působila harmonickým a uklidňujícím dojmem.

Dnes stále více vnímáme přejímání svátků, které byly blízké našim předkům, ale které se vlivem moderní doby proměnily v něco poměrně masového a obchodního. Ano, mluvím o dnešní podobě Halloweenu. Pojďme se ale společně podívat do minulosti a ke zvykům pocházejícím přímo z našeho území. Věděli jste například, že i u nás se vydlabávaly lucerny a strašidelné podobizny, ovšem původně z řepy? A že naši předkové znali nejrůznější způsoby, jak symbolicky chránit svůj domov před zlými silami? Konec října a začátek listopadu ukrývá mnohem více než jen Halloween a strašidelné kostýmy.

Podzimní období bylo pro naše předky významným předělem roku. Příroda se ukládala k zimnímu odpočinku, končila sklizeň a přicházely dlouhé večery. Právě s tímto obdobím se pojí Samhain, starý irský svátek označující začátek zimního období. V dobových představách se tento čas spojoval také s nadpřirozenými bytostmi a světem mrtvých. Postupně se starší lidové obyčeje prolínaly s křesťanskými svátky Všech svatých a Památky zesnulých a podílely se na vzniku dnešní podoby Halloweenu, který se rozvinul zejména v Irsku, Skotsku a později v Severní Americe.

Vydlabané dýně přitom nejsou jedinou tradicí, kterou si s tímto obdobím můžeme spojit. V Irsku a Skotsku se původně vydlabávaly především vodnice a tuříny, do kterých se vyřezávaly strašidelné obličeje a vkládaly svíčky. Podobný zvyk znali také naši předkové. Dle dochovaných zdrojů se v českých zemích se totiž používaly velké bulvy řepy, do kterých se vyřezávaly obličeje a vytvářely takzvané bubáky. Napadá mě tak tip pro nás maminky: co letos podpořit tradice typické pro naše předky a zkusit s dětmi vyrobit místo klasické dýně právě starého řepového bubáka?

Ani ochranné rostliny nebyly v tomto období náhodou. Zvláštní postavení měl v pohanských tradicích jalovec obecný. Jeho větve se při očistných obřadech pálily a kouřem se symbolicky chránily domy, stáje i hospodářská zvířata. Větvičky jeřábu ptačího se zase zavěšovaly nad dveře jako ochrana před zlými silami a čarodějnictvím. Zajímavou bylinou i spojovanou se vzpomínáním a pohřebními obřady byl také např. rozmarýn. K ochraně domácností se pak často využívaly pelyněk, třezalka, bez či česnek.

A co naše Dušičky? Dne 1. listopadu připadá Slavnost Všech svatých a 2. listopadu Památka všech věrných zemřelých. V českých domácnostech se dříve peklo zvláštní dušičkové pečivo, které se rozdávalo chudým, pocestným a dětem. Podle lidových představ se v tomto období vracely duše zemřelých z očistce ke svým blízkým. Někde se jim proto nechávalo jídlo a nápoje, v lampách se zapalovalo máslo, aby si mohly ošetřit své rány, a z místností se odklízely ostré předměty, aby se o ně duše neporanily.

Zajímavostí jsou také zmínky o průvodech strašidelných masek, které se podle některých národopisných záznamů konaly například v Podkrkonoší. I naše vlastní tradice tak ukrývají zvyky, které nám dnes mohou připomínat Halloween.

A právě tyto příběhy můžeme přiblížit i dětem. Vydejte se společně na podzimní procházku, nasbírejte přírodniny, vytvořte si věneček z větviček, šípků a sušených bylin nebo si vyrobte vlastní lucerničku. Můžete jim vyprávět o ochranné symbolice jeřábu, vůni rozmarýnu nebo o tom, proč lidé kdysi věšeli nad dveře jalovcové větvičky. A pokud máte doma malé milovníky tajemna a strašidýlek, můžete využít také halloweenskou úkolovku, kterou jsem připravila pro své děti. Věřím, že se může hodit i dalším maminkám. 😊

Zkusme najít rovnováhu i v dnešní době plné očekávání a tlaku na nás i naše děti. Propojme kouzelný výlet do přírody s trochou hravosti, tvoření a povídání o strašidlech. A třeba při tom objevíme, že i naše vlastní tradice mají své kouzlo.

Vaše Holka z apotéky – Eliška